Harvey Karp – Nejšťastnější miminko v okolí (aneb 5 zlatých zásad na koliku a pláč miminka)

Co se dozvíte

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek

Tato naprosto úžasná kniha určená především pro miminka od narození do tří měsíců věku pomohla tisicovkám maminek. V Čechách se stala nejkupovanější knihou o miminkách a dočkala se už třetího vydání. O fungování Karpových pravidel svědčí desítky nadšených komentářů maminek na internetu (93% kladného hodnocení z internetových knihkupectví). Celá kniha má na 300 stran, což může být pro spoustu maminek velký problém. Proto Vám přinášíme jednoduchý souhrn celé knihy a pěti zásad na ztišení miminka.

Nejedná se o žádné nové metody, ale o postupy staré jak lidstvo samo akorát výborně zkombinované. Nicméně jestli chcete porozumět vnímání a pochodům mysli Vašeho drobečka, je nejlepší si knihu přečíst.

Pravá příčina tříměsíční koliky – chybí čtvrtý trimestr

Miminko trávilo celou dobu těhotenství v uzavřeném bezpečí Vašeho bříška. Bylo mu zde těsno a teplo. Mělo jídlo, kdykoliv potřebovalo. V děloze neustále slyšelo hučení tepen, škrundání břicha, hlasitý tlukot srdce. Celý den bylo houpáno v rytmu vaší chůze. Po porodu o toto všechno přišlo. Leží v postýlce, v tichu, ve velkém prostoru, bez houpání. Navíc se k tomu postupně u některých miminek přidává blinkání, reflux, prdíci a v kombinaci s velkým temperamentem a nezralostí mozku to řada miminek nezvládá.

Během druhého týdne gestačního věku v odpoledních a večerních hodinách začnou záchvaty usilovného breku. Karp přišel po dlouhém zkoumání na to, že miminku chybí „čtvrtý trimestr“, aby se s obrovskou změnou prostředí vyrovnalo.

Jak na uplakané miminko?

Prostě mu zkusíte podmínky přátelské dělohy napodobit pomocí 5 utišujících zásad. Na některá miminka stačí 1-2 zásady, jiná potřebují na zklidnění téměř všechny. Jsou to metody staré jak lidstvo samo, ale účinně pomáhají při postupném a pečlivém dodržování.

Zavinování – příprava na utišení

Miminkům těsné zavinutí připomene malé prostory v děloze. Zavinování s rukama podél těla (nožičky můžou prokopávat) zabraňují miminkům úplně ztratit sebekontrolu (zkuste se pořádně vztekat se svázanýma rukama, nejde to). I když se nám tato poloha může zdát nepříjemná, miminka ji milují, cítí se v bezpečí.

Některá miminka jsou od ostatních podnětů tak rozrušená, že ani nepostřehnou Vaši přítomnost. Zuřivě šermují rukama kolem sebe, rozčilují se a svým křikem spíše připomínají požární hlásič. Snažíte se miminku pomoci, ale ono Vás vůbec nevnímá. Díky zavinutí mu umožníte více se soustředit na Vás a další utišující kroky.

Samo zavinování utišující reflex nespustí, je to příprava pro další kroky k utišení. Nelekněte se, že se Vaše miminko po těsném zavinutí ještě více rozbrečí, následující kroky ho utiší zcela spolehlivě. Někdy se také může stát, že miminka, která byla doposud při zavinování klidná, se začnou najednou vztekat. Vydržte, tato období vzdoru trvají týden až dva, poté najednou začne miminko samo automaticky dávat ruce podél těla, jakoby říkalo, „jé, tohle mám moc rád“.

A jak zavinout miminko? Karp ve své knize (str. 146) uvádí přesný postup, jak miminko zabalit třeba do dečky. Pokud chcete přímo zavinovací dečku, zakupte jí třeba od firmy haipa-daipa. V českých podmínách stačí obyčejná zavinovačka a široká stuha (či široká lemovačka).

Miminku dejte ruce podél těla.
Pevně převiňte přes miminko pravý nebo levý cíp zavinovačky tak, aby ruka byla napevno u těla. Když je zavinovačka delší, klidně okraj zastrčte pod miminko.
Potom přehněte spodní okraj. Nechte nohy volnější, aby mohlo prokopávat.
Přehněte napevno druhý okraj (opět ruka podél těla) a zavinovačku držte.
Nakonec celou zavinovačku převiňte stuhou/lemovačkou. Dejte si stuhu napůl, je dobré si tuto polovinu poznačit fixem, abyste polovinu nemuseli pokaždé hledat. Začnete na hrudníku miminka, kam položíte stuhu v polovině. Potom přetáhněte stuhu pod miminko (postupujete směrem dolů), nad miminko, kde stuhu zavážete na mašli. Měli byste skončit někde u stehen. Tím se celá zavinovačka zpevní a utáhne. Miminko je zavinuté a připravené na spuštění dalších utišovacích kroků.

Zavinování do dečky haipa-daipa podle Karpa

Pokud se Vám miminko vykroutí, musíte začít znovu. Nebojte, pár zavinutí a budete mistři. Je dobré na zavinování a houpání využít tatínky. Mají na tyto dvě věci neskutečné nadání.

Poloha na boku

Poloha na boku nebo na bříšku spouští utišující reflex, protože napodobuje polohu miminka v děloze. Než se narodilo, nikdy nepoznalo polohu na zádech a pro mnoho miminek je ležení na zádech nepříjemné a nepřirozené. Většinu času byly zvyklé trávit hlavou dolů se skrčenýma nohama přitisknutými k bříšku. Kolikrát stačí i samotný dotyk na bříšku, abyste zklidnili své miminko. Naopak poloha na zádech může spustit Moroův úlekový reflex (miminko v úleku rozhodí ruce, jakoby se chtělo chytit při pádu – dědictví genů od opic).

Pozor na dlouhodobé spaní na bříšku! Mluvíme pouze o utišování na bříšku. Kdybyste nechávali své dítě spát celou noc na bříšku, hrozí zvýšené riziko SIDS (syndromu náhlého úmrtí kojence). Nemusíte se lekat, k SIDS se musí sejít hned několik faktorů dohromady, nejen spaní na bříšku, ale proč to pokoušet.

Karp uvádí mnoho kultur (Laponci, Křováci, Pygmejové), které svá miminka nosí celé dny a týdny v embryonální poloze. Děti jsou klidné, netrpí kolikami a zdravě se vyvíjí.

Bílý šum

Když se zeptáte známých, kteří už mají nebo měli kojence, jistě Vám potvrdí, že miminka výborně uklidňoval zapnutý vysavač, fén, nastartované auto nebo digestoř. I nám se nejlépe spí při šumu moře, bublání potoku nebo vytrvalém dešti. Tyto hluboké vytrvalé zvuky se označují jako bílý šum a miminka je úplně milují. Kde stáhnout bílý šum?

Tento další utišující prvek jim opět připomíná dělohu, kde podle výzkumu uváděných Karpem je až 90 decibelů hluk, což je asi na úrovni puštěného vysavače a sekačky na trávu. Hučení tepen, pravidelný tlukot srdce, škrundání břicha a jiné další pochody slyšelo miminko celý svůj dosavadní vývoj. Nedivme se proto, že když po porodu miminka umístíme do tichého pokoje, jsou neklidná a pláčou. Potřebují ono halasné šumivé ticho. Jejich bubínky jsou ještě silné, až v průběhu několika měsíců zcitliví, nemusíte se proto bát, že by hluk miminku vadil.

Dejte ústa 3-6 cm od ucha miminka a začněte ostře syčet (miminko už je zavinuté a v poloze na boku/na bříšku).
Hlasitost syčení zvyšte na úroveň pláče miminka – drsné, ostré a vytrvalé „ššššš“. Čím více pláče, tím více syčte.
Až se začne utišovat, můžete syšení trochu ztlumit. Miminko by se mělo zcela uklidnit během 1-2 minut, až budete profíci, zvládnete to za pár sekund.

Samozřejmě nemůžete vytrvale syčet. Až se miminko uklidní, zkuste na internetu získat nahrávku bílého šumu. Na youtube jsou k dispozici nejrůznější bílé šumy – vysávání, šum televize, bublání potoku, atd. Díky pouštění bílého šumu přes noc můžete výrazně prodloužit dobu spánku miminka. Už nebudete vstávat třeba 6x, ale jen 2x za noc. Některá miminka dokáží spát při šumu celou noc.

Houpání

Během celého svého vývoje v děloze bylo dítě kolébáno a tento rytmický pohyb miluje i po svém narození. Od pradávných dob rodiče svá miminka houpali a kolébali. Všimli si, jaký uklidňující efekt houpání má.

Houpání je dalším napodobením života v děloze. Možná si vzpomenete, že když bylo miminko v děloze, čím více jste ostřeji šla, tím více bylo v klidu. Stejně jako u bílého šumu platí, že čím je dítě neklidnější, tím více na něho zapůsobí ostré a energické pohyby. Mnoho maminek přišlo na to, že když bude se svým dítětem ostře přejíždět přes práh bytu, do pár minutách miminko usne, přestože v kočárku úplně nadskakuje.

„Když zjistíte, že houpání nefunguje, téměř určitě houpete moc pomalu.“ Penelope Leachová, Dítě a já (str. 189)

Neklidná a brečící miminka musí být pevně zavinutá, ššš musí být velmi ostré a houpání prudké a rychlé, jako byste chtěli vyklepat bublinky ze sodovky. Některá miminka mají rády, když je na pažích koulíte zprava doleva a prudce zvedáte nahoru a dolů. Tuto techniku je ale nutné opatrně vyzkoušet, u některých dětí zase může spustit Moroův úlekový efekt. Dalším způsobem uklidnění může být rytmické klepání do zad – jakoby bubnování na buben. Na jiná miminka dobře působí rychlé třesení, jako byste měla velkou zimnici.

Pro děti trpící kolikou a nezničená záda utahaných rodičů Dr. Karp doporučuje „stěračovou metodu“, kdy si zavinuté miminko položíte na kolena, převalte je jako stěrač (více popsáno s. 198) tak, aby se jeho bříško dotklo nohy, rukama podepřete hlavičku, začněte ostře syčet a nakonec pohupujete koleny ze strany na stranu. Čím více pláče, tím více syčíte a rychleji pohupujete koleny na krátkou vzdálenost (na 3 cm 2x-3x za sekundu). Jakmile se začne miminko uklidňovat, můžete zvolnit.

Výborně jsou na houpání i dětské houpačky. Jsou dobré pro malé děti (ne starší 5 měsíců), které chtějí být neustále chované. S houpáním můžete začít od začátku. Karp radí:

Do houpačky dejte jen utišené zavinuté dítě, plačící by plakalo dál.
Když začne v houpačce miminko brečet, zatřeste s ním do uklidnění.
Použijte nejvyšší rychlost. Náročné děti se nejlépe uklidní při velké rychlosti.
Zároveň použijte hlasitý bílý šum.
Po několika úspěšných pokusech se miminko po vložení do houpačky samo uklidní, protože ví, že je to fajn věc.
Nebojte se houpačku používat, v děloze bylo miminko celou dobu stočené, skrčené a pohupovalo se. Houpačka a houpání je jen slabá náhrada.

Sání

Je tu poslední utišující zásada a tou je sání. Je dokázáno, že mnoho miminek si cucá své prstíky už v děloze. Cucání a sání miminka milují a uklidňuje je. V momentě, kdy Vaše miminko úspěšně zvládlo kojení (zkuste vydržet prvních 14 dní), nemusíte se bát použít dudlík (pozn.: vyzkoušejte různé druhy, v českých podmínkách mnoha miminkům vyhovuje obyčejný dudlík). Pokud dudlík odmítá, nenuťte ho.

Vypadává miminku dudlík? Cvičte jeho držení v pusince, když je v klidu a saje. Jemně za dudlík zatahejte. Miminko začne dudlík sát usilovněji, a bude si tak posilovat mimické svaly. Po chvilce to zkuste znovu.

Čemu se při dudlíkování vyhnout (s.213)

Záměna s bradavkou – Dokud nebude dobře zvládat kojení, radši dudlík nedávejte. Technika sání prsu a dudlíku je rozdílná, je nutné, aby miminko mezi těmito typy sání rozlišovalo.
Chemická kontaminace – Místo žlutých dudlíků je lepší kupovat průhledné silikonové. Žluté se po nějaké době začnou rozpadat.
Nic sladkého – Nenamáčejte dudlík do ničeho sladkého. Miminka si sladké chuti rychle navyknout a pak budou dudlík odmítat. Navíc sladké zatím opravdu nepotřebují.
Udržujte čistotu – Nový dudlík důkladně omyjte a vyvařte. Po upadnutí na podlahu ho opláchněte. Nedávejte si dudlík do pusy. Pusa je semeništěm bacilů, snadno můžete přenést např. zárodky chřipky, oparu na své miminko.
Nepoužívejte šňůrky – Šňůrky se mohou snadno omotat a miminko udusit nebo se mu zaseknout mezi prstíky.
Všeho s mírou – Karp doporučuje s dudlíky přestat mezi 4-5 měsícem věku. Miminko si v této době dokáže sát prsty nebo se uklidnit jinak. Po 6. měsíci hrozí, že si ke svému dudlíčku vytvoří citový vztah a nebude se ho chtít vzdát.

tip: Když miminko dudlík uchopí, začne sát, vyplivne a začne brečet, má s největší pravděpodobností hlad.

Shrnutí

Některým miminkům stačí k utišení jedna zásada, jiná potřebují na uklidnění všech pět. Zásady provádějte a přidávejte jednu po druhé. Čím hlasitěji miminko naříká, tím více zásad rázně prováděných potřebuje.

Při nespokojenosti miminka na něj syčte (u ucha), zaviňte mu ručičky (furt syčte), položte zavinuté miminko na bříško nebo na bok (syčíte), přidejte třas (čím více brečí, tím usilovněji krátkými pohyby stylem třesu pračky třeseme). Nakonec nabídněte dudlík nebo čistý prst. To by mělo při správném provedení uklidnit všechny nespokojené děti.

Dr. Harvey Karp

Americký pediatr a odborník na vývoj dětí s pětadvacetiletou zkušeností pomáhá tisícům rodičů (chodili k němu Madonna nebo Michelle Pfeiffer). Studoval u předních amerických pediatrů, získal prestižní grant na studium koliky a dětského pláče. Pracuje jako odborný asistent pediatrie a vlastní soukromou praxi v Santa Monice. Po vydání se jeho kniha okamžitě stala bestsellerem.

Informace použity z:

Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí, skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek, Euromedia Ikar 2012

Pokud si dokážete najít čas a chuť na čtení knihy, vřele ji doporučujeme. Karp vtipným a laskavým způsobem líčí příběhy maminek ze své letité praxe (možná se i v některých příbězích poznáte) a při čtení knihy se výborně pobavíte. Z vlastních zkušeností můžeme říct, že přesné dodržení pravidel skvěle zabíralo.

Jestli někdo porozuměl duši miminek a zoufalosti maminek, byl to právě tento pediatr.